Napsali o nás

Český export: jak to vidí ti nejlepší

Profit, 13. 1. 2003

Právě uplynulý rok se do statistik zahraničního obchodu České republiky pravděpodobně nezapíše jako období úspěchů. Jak však ukázaly výsledky soutěže Exportér roku, se silnou korunou a odbytovým útlumem na západních trzích se mnohé naše podniky dokáží bez problémů vyrovnat.

Pro špičkové manažery některých oceněných podniků jsme připravili pár otázek:

(Ing. Ladislav Stuchlík, vedoucí OŘJ PLASTIKA v. d.)

Jak hodnotíte exportní možnosti vaší společnosti v roce 2003?
Vypůjčil bych si přirovnání, které použil premiér na slavnostním večeru při oceňování nejlepších exportních firem. Srovnával práci firem na poli exportu s horskou časovkou cyklistického závodu.
V této oblasti ale nestačí dobré umístění v horské časovce, byť je vysilující a odhalí sílu individuality. Jde o strategickou záležitost, v níž se jede celý dlouhý mnohaetapový závod, ve kterém jde o to, kolik má kdo „natrénováno“ a jak dokáže využít svých silných stránek v etapách před časovkou, ale i v etapách, které na něj teprve čekají. Z tohoto pohledu jsme pro příští rok optimisté. I přes výkyvy, jež se na mezinárodním trhu vyskytují a nevyhýbají se ani segmentům, pro které vyrábíme, očekáváme indexový nárůst objemu exportu zhruba o jednu pětinu oproti roku 2002.
Hodláte zvýšit váš export hledáním nových trhů či nových obchodních partnerů?
Z hlediska naplnění potřeb stávajících zákazníků je rozvoj omezen a je možné počítat s růstem pouze v jednotkách procent. Proto očekáváme hlavní nárůst právě v nových akvizicích, jednak pro jiný segment trhu, jednak pro jiné partnery. Vzhledem k velikosti naší firmy jsme si ve strategii dali teritoriální omezení a neplánujeme zatím rozvoj v oblastech mimo evropský kontinent.
Jaké faktory mohou obecně ovlivnit zvýšení exportní schopnosti českých firem?
To, co svět od našich firem ve velké většině očekává, je nahrazení nákladných výrob, které se omezují nebo zcela ruší v oblasti rozvinutých ekonomik. To tedy znamená, že faktorem úspěchu je do značné míry cena. V první řadě by tedy měla stát snaha naplnit požadavky zákazníka s přiměřeným nákladem.
Na nereálné požadavky při stanovení výrobních nákladů ze strany českých firem narážíme v celé řadě případů při sjednávání subdodávek a kooperací. A patrně se obdobně chovají i vůči zákazníkům v zahraničí. Samotná přiměřená cenová politika není ale jedinou podmínkou úspěchu. Ten je nutné zabezpečit také striktním dodržováním termínů, a to již ve fázi dojednávání kontraktů a naprosto samozřejmou vysokou jakostí výrobků jako takových. Ideální by pochopitelně bylo nebýt náhradníkem za outsidery, ale být plnohodnotným hráčem nabízejícím vlastní design a být hráčem v první linii při definování potřeb trhu.
Domníváte se, že české výrobky mohou na světovém trhu konkurovat kvalitou? Pokud ano, co by se ještě mohlo udělat pro zlepšení image Czech Made?
Na celé řadě příkladů je možno poukázat, že mnohé české výrobky jsou na světovém trhu konkurenceschopné. Aby se k nim přidaly i další, je nutno zajistit naplnění všech tří kapitol definujících celkovou kvalitu výrobku – cena, termín a jakost. Zde je opravdu velký potenciál pro zlepšení. Na světovém trhu jsou úspěšní jen ti, kdo si to včas uvědomí a respektují všechny tyto faktory.
Jak hodnotíte proexportní politiku vlády?
Významnou roli hraje znalost trhu, určení segmentu a kooperující organizace v dané oblasti. Pokud jde o přístup k těmto záležitostem, hlavně v oblasti získávání informací a uvádění firem na trh, zde by měly sehrát roli zastupitelské úřady, jejichž činnost je v kompetenci vlády. Z této strany ale významnou podporu necítíme. Dále je zde otázka politiky v oblasti podpory pomocí zvýhodněných úvěrů, na které si malé firmy sáhnout jenom velmi obtížně. Nám se spíše zdá, že dosavadní politika vlády nepreferuje pomoc domácím firmám přímo, ale formou pobídek zahraničním společnostem k investicím v Česku s tím, že následně z koláče dostanou ukousnout i domácí výrobci. Ty společnosti, které chtějí jít cestou přímého exportu, si musejí umět najít vše potřebné samy.

Autor: Alena Dlabačová