Český autoprůmysl 4/2021, prosinec 2021
Problémy v dodavatelsko-odběratelských řetězcích doléhají i na firmy, které nepotřebují čipy. Kroměřížská PLASTIKA, významný dodavatel především plastových dílů pro automobilový průmysl, se s nimi zatím dokázala vyrovnat, byť řešení nejsou levná. Na výsledcích hospodaření se potíže projeví, ale šéf společnosti Michal Nosek věří, že za pár kvartálů se všechno vrátí skoro do normálu.
Žijeme v zajímavých časech,
odpovídá na otázku, jak se teď daří firmě PLASTIKA,
její generální ředitel a zároveň jeden z jejích šesti akcionářů Michal Nosek.
A připojí vysvětlení, že termínem „zajímavé časy“ naráží na starou čínskou kletbu.
Ačkoliv přání „Nechť žiješ v zajímavých časech!“ může znít jako požehnání, v Číně jeho užití
bývá ironické a „zajímavé časy“ znamenají potíže a nejistotu.
A zhruba tak nějak aktuální situace ve firmě PLASTIKA vypadá.
PLASTIKA zaznamenala v minulých letech velmi slušný růst obratu, zejména díky novým projektům od ŠKODA AUTO. Nabrala další pracovníky a investovala do nové galvanovny a do automatizace a rozšíření skladů. Jenže v roce 2019 začal sektor automotive ochlazovat a o rok později dostal výraznou ránu v podobě pandemie. Zavřená dealerství znamenala zpomalení výroby a následně útlum odběrů plastických dílů.
Došlo k přerušení celého řetězce a mezi březnem a dubnem jsme museli také zastavit výrobu,
říká Michal Nosek a pokračuje: Jenže relativně brzo se zase všechno rozjelo a nám se podařilo během léta všechno dohnat.
Minulý rok tak pro nás byl vcelku úspěšný; komplikace s covidem se do ekonomiky podniku nijak zásadně nepromítly.
Jenže to bylo jen přechodně pozitivní období. Na jaře letošního roku došlo v souvislosti s rozběhem ekonomik
naplno k dalším problémům, které se odrazily mimo jiné v tom, že se den ze dne měnily požadavky zákazníků.
Když taková situace trvá několik měsíců, působí velké ekonomické i organizační potíže. Správně byste měli lidem oznamovat
se čtrnáctidenním předstihem, jaké mají směny, ale tady jsme je museli obvolávat den před nástupem.
Neexistuje tady žádné dobré řešení. Jediné, co jsme mohli udělat, bylo snížení směnnosti a v případě, že najednou
přišla nečekaná objednávka, vyzvali jsme zájemce, aby se přihlásili na přesčasy. Takový postup je možný, ale velmi drahý,
vysvětluje generální ředitel.
Z šesti stovek lidí, které celá skupina PLASTIKA zaměstnává, pracuje většina v základním závodě v Kroměříži, pár desítek lidí působí v malé vstřikovně v Hradčovicích. Spolu s podnikem Kovofiniš založila PLASTIKA v Ledči nad Sázavou společný podnik KP Galvano, který se teprve trochu se zpožděním rozjíždí a kde je zatím 15 lidí.
V Kroměříži nyní převládá třísměnný provoz, jen několik větších strojů běží ve čtyřsměnném, který byl dříve nejčastější. Právě snížením směnnosti a zpomalením náboru se podařilo zabránit propouštění.
PLASTIKA patří mezi renomované dodavatele druhé úrovně (Tier 2) pro automobilový průmysl. Pro ŠKODA AUTO je navíc přímým vývojovým dodavatelem. Vyrábí interiérové díly, jako jsou dekorativní díly přístrojových desek a volantů, díly do zavazadlového prostoru či díly dveřních výplní, dále exteriérové díly jako emblémy, nápisy a dekorační lišty a dodává také některé funkční díly, například palivové systémy nebo kapalinové nádrže. Zároveň konstruuje a vyrábí vstřikovací formy.
Konstruktérský tým čítá asi 150 lidí, kteří konstruují nové výrobky na základě požadavků zákazníka. V Kroměříži je i vývojové centrum, kde se vyvíjí nástroje. Menší výzkumný tým spolupracuje s Univerzitou Palackého v Olomouci na výzkumném projektu na statistické využití velmi detailních výrobních dat snímaných ze strojů pro řízení výroby. Na jiném výzkumném projektu spolupracují inženýři z PLASTIKY také s jedním ze zákazníků.
Nejvýznamnějšími odběrateli jsou ŠKODA AUTO a dodavatelé automobilového průmyslu Continental Automotive, TI Fluid Systems, Faurecia, Robert Bosch a další. Škodovka představuje asi třetinu tržeb, spolu s jejími dodateli a dodavateli mateřskému Volkswagenu (Tier 1) je to asi 40 procent.
Letošní první pololetí ale nepřineslo jen potíže s nejistými požadavky zákazníků. Začaly také enormně fluktuovat ceny materiálu, některé suroviny či komponenty se staly úplně nedostupnými. Zkomplikovala se a zdražila doprava, nebyly k dispozici kontejnery nebo kapacita na lodích.
PLASTIKA má štěstí, že nic pro sériovou výrobu nedováží z Asie. Základní materiály, granuláty, vyrábějí rafinerie
ať už v arabském světě, v Evropské unii nebo třeba v Turecku. Také komponenty pro naši výrobu máme jen od evropských
dodavatelů,
říká Michal Nosek, ale přiznává, že přesto i oni měli začátkem roku problémy, a to právě s granuláty.
Když přišel lockdown a jedním z následků byla snížená spotřeba ropy, prolnulo se to celým řetězcem až k rafineriím,
které omezily kapacity na výrobu granulátů. Ve chvíli, kdy se pak v automobilkách všechno znovu rozběhlo, chvíli trvalo,
než se tomu zase přizpůsobily všechny zpracovatelské stupně. Zjistili jsme najednou, že náš dodavatel granulátu nemá
dodací lhůtu tři týdny jako dřív ale tři až šest měsíců. Vybrali jsme sklady a nebylo z čeho vyrábět. V jednom případě
dokonce náš zákazník sháněl po celém Německu granulát po pytlích, abychom pro něj mohli vyrobit potřebné díly,
popisuje Michal Nosek situaci z letošního jara.
Reakce na takové situace je jasná: zvětší se skladové zásoby. I v PLASTICE se mezi prosincem 2019 a zářím 2021 více než zdvojnásobily, přičemž ve skladech neleží neprodejné výrobky, ale materiály a komponenty – pro případ, že by najednou odběratel chtěl ze dne na den třeba trojnásobek běžně dodávaného množství dílů. I to se může stát.
Podle šéfa kroměřížské společnosti vzniká nové paradigma, které bude spočívat nejen ve větších skladových zásobách u dodavatelů, ale také ve změně modelu dodávek just-in-time, kdy si výrobce bude udržovat vyšší bezpečnostní zásobu dílů. Pravděpodobná je podle Michala Noska i relokace některých výrob blíž k zákazníkům, třeba z Asie (zpět) do Evropy.
Že zákazníci v těžké době pomáhají svým dodavatelům, není v současnosti až tak výjimečné. PLASTIKA něco podobného zažila už při minulé, finanční krizi, v době, kdy přecházela z výroby klávesnic na produkci plastových dílů pro automotive. V roce 2009 byla firma po velkých investicích a dramatickém posílení koruny velmi zadlužená a financující banka jí sebrala významnou část provozních úvěrů. Když byla firma bez peněz, skoro rok ji financovali dva klíčoví zákazníci: Fujitsu Siemens a Continental, pro které byla PLASTIKA strategickým dodavatelem.
Michal Nosek říká, že mezi dodavateli automobilového průmyslu je v konkurzu několik firem, kde v zájmu udržení výroby
platí materiál i mzdy zákazníci – jen proto, aby udrželi výrobu. Sama PLASTIKA také dnes „zachraňuje“ výrobu v jednom podniku,
který konkurzní správce nabízel k prodeji. Firma TODEX v Hradčovicích, kde se vyrábějí plastové díly do světlometů, je
v konkurzu od února loňského roku. Původně jsme podnik chtěli koupit, ale cena je moc vysoká a situace v automotive fluidní.
Řekli jsme si, že nemá smysl investovat do malého závodu, kde se dělá něco, co si tady nakonec můžeme dělat sami.
Navíc za stejnou cenu možná za rok koupíme takové podniky tři,
vysvětluje generální ředitel PLASTIKY situaci okolo firmy
v konkurzu. Podnik v Hradčovicích nicméně koupil jiný zájemce z oboru, je tedy možné, že zde výroba nezanikne.
Jsme-li u konkurzů, není od věci zmínit, že PLASTIKA jako spolehlivý dodavatel získal pět nových zakázek od firem
většinou z Tier 1, jimž skončili v konkurzu jejich dodavatelé. Ale nejsou to zdaleka jediné nové projekty.
Řada dalších přišla ze Škodovky v souvislosti s náběhem nových modelů, včetně elektromobilu. Vedle nových zůstává
i většina těch původních, jako je například už legendární škrabka na sníh. Michal Nosek ale ani tento produkt nechce
nijak zlehčovat: Byl to první produkt, u kterého jsme se se Škodovkou podíleli na vývoji. Materiál je sice polyamid,
ale s velkým podílem skla, aby bylo možné škrábat i led. Navíc je vnitřní část průhledná a tvarovaná jako lupa.
Je to vlastně docela sofistikovaný produkt.
Nejen kvůli novým projektům je třeba neustále investovat. Největší investiční akci, kterou měli v úmyslu zahájit
v loňském roce, ale museli kvůli pandemii o něco odložit. Teď už se všechno rozjelo. Jde o digitalizaci podniku,
která by měla během tří let zahrnout celou výrobu a přijde na nižší desítky milionů korun. Digitalizace má dvě roviny,
jednou je snímání informací z výroby, tedy o stavu stroje, výrobě, evidenci kvality – to je tok směrem k managementu.
Druhý směr je opačný, do výroby. Digitalizace by měla znamenat, že se například zbavíme papírové dokumentace a ručního
nahrávání strojových programů. Umožní nám to lepší řízení výroby, zefektivní se plánování a zároveň zvýšíme produktivitu,
vysvětluje Michal Nosek.
Po krátké říjnové odstávce se zase rozběhla výroba v největší odběratelské firmě, ŠKODA AUTO, i když ne takovým tempem jako před dvěma lety. Nicméně pro šéfa PLASTIKY je dobrou zprávou i to, že o změnách objednaného množství dílů se dozvídá s týdenním, a ne denním předstihem. Rychlé zlepšení a možnost dlouhodobého plánování ale nečeká nikdo.
Letošní rok pravděpodobně skončíme s nulou, a jaký bude příští rok, to nebudeme vědět ještě ani na jeho začátku,
říká Michal Nosek.
Přes všechny současné problémy, nejistoty okolo dodávek některých komponent a rostoucí ceny je kroměřížský generální ředitel přesvědčen, že se vše za pár kvartálů, někdy v druhém pololetí 2022, zase ustálí a bude pokračovat v nějakém trendu, který nebude dramaticky vzdálený od toho, který jsme viděli před rokem 2020. A aut se bude vyrábět a prodávat pořád stejně.
Budoucnost automotive ve vztahu k PLASTICE vidí Michal Nosek vcelku optimisticky. Vysvětluje to takto:
Když se podíváte na měsíční registrace vozů v EU27, zjistíte, že Evropané si pořád kupují stejně aut a je úplně jedno,
na co jezdí, jestli jsou to SUV, nebo trabanty. Je to součást našeho životního stylu a ve struktuře osídlení Evropy požadavek
na individuální dopravu pořád je, a i přes všechny ubery, sdílená auta a koloběžky se nemění. Nemáme tady žádné megapole,
střední třída je v Evropě celkem rovnoměrně rozložena. Například Praha, to jsou i okrajové čtvrti a okolní města, kde každý
pořád bude potřebovat mít v garáži auto, i když bude do práce jezdit na koloběžce. Stejné struktury najdete v Německu
a ostatních zemích. Průzkumy z USA dokonce říkají, že sdílené modely dopravy nesnižují počet aut, ale naopak
i v megapolích zvyšují počet jízd a objem dopravy. Takže jsem přesvědčený o tom, že v následujících dvaceti letech se
moc nezmění. Asi se změní auta, ale určitě budou pořád z poloviny z plastu.
Libuše Bautzová