Plastika očekává stabilní rok

Plastika očekává stabilní rok se slušným objemem výroby a menšími tlaky na nábor nových lidí

Jaké hodnocení byste dal za loňský rok Plastice?

Uplynulý rok byl určitě rekordní z pohledu výroby i nových zakázek. Dá se říct, že se stabilizoval i dodavatelský řetězec, skončily problémy s čipy apod. Na druhé straně loňský rok ovlivnilo plánování na konci roku 2022, ve kterém jsme měli velké propady výroby, naši zákazníci předpokládali velké objednávky, které se pak neuskutečnily. Proto jsme byli při plánování výroby na rok 2023 opatrní, nastavili jsme firmu na menší obraty a pak jsme na to doplatili. Naši zákazníci jeli vloni 20 % nad plánem, Plastika měla plné kapacity a neměla lidi. Operativně jsme pak řešili směnnost a zaváděli nové metody řízení a plánování výroby. Byl to těžký rok, ale dopadl dobře.

Jaké procento vaší výroby patří automobilkám?

Loni jsme se v automotivu pohybovali lehce pod trendem let 2018 a 2019, kam už se asi výrobně nevrátíme, nicméně v Plastice tvoří automotive 95 % výroby. Je vidět, že automobilky začaly znovu vyrábět a nasytily nenaplněnou poptávku předchozích let. Situaci také ovlivnily náběhy výroby elektromobilů, které ale letos zvolňují. Už zase víc jedou oktávky, trh je stabilizovaný.

Loňský rok byl dobrý i z pohledu nových zakázek, akvizice se nezastavily, každý rok obnovíme kolem pětiny portfolia. Nad tento rámec jsme loni získali ještě významnou zakázku pro Škodu Auto, díly na nový sedmimístný vůz.

Michal Nosek

A co ta zbylá výroba?

Máme pár zajímavých zákazníků, třeba americký Checkpoint, pro který vyrábíme elektromagneticky uzamykatelné obaly. Děláme i součástky pro domácí elektroniku, jako jsou různé spínače, kamery, zvonky a čidla. To vše se vyrábí v Čechách a sám se divím, že tato výroba neodešla do Asie a zůstala u nás, což mě velmi těší. Děláme i díly pro kvalitní reproduktory, které u nás ve výrobě vypadají jako obrovské květináče.

Jak je na tom Plastika personálně?

Narostli jsme i s lidmi, což je dáno vyšším objemem výroby. Celkem nás je 600 včetně 150 agenturních zaměstnanců. Mezi agenturními je i 30 Ukrajinek, které už ale nepovažuji za cizince, většinou jsou tady kvůli válce.

Jak se s Ukrajinkami pracuje?

Musím přiznat, že v době, kdy jsme sháněli lidi, nás vlastně Ukrajinky zachránily. Navíc jsou velmi pracovité, stabilní, pilné, snaží se učit jazyk. Ve výrobě máme vzdělané Ukrajinky třeba i se dvěma vysokými školami, kterým říkám: „Proč stojíte u mašiny? Máte tu dělat manažerku.“ A ona mi odpoví: „… ale když já neumím češtinu.“ Chápu to, jsou tu s dětmi, chodí do práce, bydlí v improvizovaném bydlení, to asi časově a organizačně není na biflování češtiny. Proto většina z nich naráží na jazykovou bariéru.

A pojmenoval byste i nějaké negativum ve výsledcích loňského roku?

Jelikož jsme vyloženě exportní firma, trápila nás ČNB, když udržovala korunu zbytečně silnou. Pravda je, že Miroslav Singer zase kdysi držel euro na 27 Kč, což sice byla pohodlná jistota, ale exportní podniky to nemotivovalo k inovacím. Pokud ale v čele ČNB usedne Babišův člověk, který dělá kurz koruny pro něj, ne pro to, co potřebuje česká ekonomika, tak to je těžké.

Zkuste nám to laicky vysvětlit…

Plastika je vlastně exportní firma, všechny naše výrobky kalkulujeme a prodáváme zahraničním i českým zákazníkům v eurech. Pokud koruna posiluje, exportní firmy tratí řádově koruny na každém euru tržeb. Má-li Plastika obrat kolem 30 milionů euro, znamená oslabení eura o korunu pokles tržeb o 30 milionů Kč. Proti tomu pořád máme a budeme mít třetinu výdajů v korunách, například mzdy, ale ty neklesají, spíše rostou. Takže najít ekonomickou stabilitu pak není snadné. S korunou se nemá čarovat, kurz má mít samoregulační roli, pohyblivý tržní kurz může vyrovnávat krátkodobé inflační nárazy. To je dobrá funkce lokální měny a tu ČNB poškozuje, když intervenuje za posílení koruny.

Plastice by přechod na euro prospěl, ale co my ostatní? Ovlivnilo by nás to?

Nejsem úplně bezvýhradním zastáncem přechodu na euro, ale například na nedávném vzoru Chorvatska je možné říct, že se tam nic dramatického s přechodem na euro nestalo. Půl roku se tam psaly cenovky v eurech i kunách, ceny byly pořád stejné, a dnes Chorvati platí eurem a je jim to jedno. Stejně tak to de facto proběhlo na Slovensku. Přechod na euro není o měnové reformě komunistického typu, kdy vám stát prostě peníze sebere.

A navíc, když ČNB intervenuje za silnější korunu, zlevní „nám ostatním“ možná na chvíli benzín a elektroniku, ale sebere tím peníze exportním firmám, které mnoha lidem dávají práci a mzdy. Může to být prima pro státního zaměstnance pod služebním zákonem, ale už ne tolik pro pracovníka firmy, který je závislý i na jejím výsledku a budoucnosti.

Proč by vlastně ČR měla přistoupit k euru?

Jsme čistě exportně orientovaný stát a jsme totálně navázaní na eurozónu. Přijetí eura je rozhodnutí ekonomické a politické, dali bychom tím najevo, že chceme být propojeni se státy, které jsou nám strategicky nejbližší. I když to neradi slyšíme, nakonec jsme vlastně německou ekonomickou kolonií. Nedávno jsem v nadsázce říkal, že bychom vlastně mohli na tu vládu najmout Němce, řídí stát lépe než my, umí vládnout líp než Paroubkové, Špidlové nebo Babišové. Jsme silně provázaní, hrát si na lokální měnu a přitom zároveň manipulovat kurzem, jako to dělá ČNB, je krátkozraké.

Jak soukromou sféru ovlivňuje politika státu?

Vlády mohou ovlivnit makroprostředí, ale ne moc, mohou ovlivnit podnikatelské prostředí dotacemi, daňovými zákony, ale to nejsou kritické zásahy. Změny ve stanovení minimální nebo zaručené mzdy, to je něco jiného, to podnikání ovlivňuje významně. Můžeme zmínit i karenční dobu v nemoci (zaměstnavatel platí prvních 14 dnů nemoci svého zaměstnance, pozn. redakce), to byl velký zásah do ekonomiky firem, i u nás, jelikož máme vysokou nemocnost. Po covidu můžeme kritizovat zase způsob, jakým vláda rozhodila peníze, kritizovat můžeme i zhoršenou úroveň vzdělávání nebo vládou stanovené stropy na energií. Ale to jsou skokové výkyvy, se kterými umí soukromá sféra pracovat. Ale v podstatě nemám současné vládě, co vytknout, naopak jsem po dlouhé době hrdý na to, jakou děláme zahraniční politiku. V domácí politice bych rád viděl reformy školství, důchodů a zdravotnictví. Ale kdo na tohle sebere odvahu, to nevím…

A co říkáte na naše slovenské bratry a jejich nové vedení státu?

To je katastrofa! Ale na druhé straně nic nového, viděli jsme to už s Mečiarem. Slováci mají jinou mentalitu, emotivně jsou nastaveni jinak, necítí se moc ve svazku se Západem, spíše tíhnou k Rakousko-Uhersku, nerozumím tomu. A přitom jsou stejně provázáni s evropskou ekonomikou jako my. Podle mě je současné dění výplodem úzké skupiny politiků, kteří mají svoje cíle. Na Slovensku prostě funguje populismus a ten vyhrává.

Obáváte se dalšího vývoje na Slovensku?

Nejsem z toho znepokojený, v rámci EU to vidíte i na Maďarsku. Naštěstí fungují nějaké korektivní mechanismy, které nenechají populisty dojít do extrému. Je otázkou, zda se to během nějakých pěti let neotočí, stejně jako v Polsku, někdy mají voliči tendenci prohlédnout. Země eurozóny nemohou úplně odejít od demokratických voleb, od základního zastupitelského mechanismu, a pokud ano, pocítí to ekonomicky a politicky, což povede k tlakům mezi lidmi. My se jen můžeme snažit nezvolit někoho, jako je Robert Fico.

A jak vnímáte dění na Ukrajině?

Je to ohrožení, které jsme si sami vyrobili. Nechali jsme se od „Rusa“ ukolébat, prolezl celou německou, naší a vlastně i celoevropskou ekonomikou, nechali jsme se uplácet levným plynem a teď na to doplácíme. Putin ukázal, jaký je. Zkraje války jsem měl pocit, že to skončí posunem hranic k Dněpru, pak jsem fandil, že by to mohla Ukrajina i vyhrát, ale ukázalo se, že Evropa je pomalá a závislá na pomoci z Ameriky, takže teď mám takové smíšené pocity. Směřuje to možná ke scénáři Severní a Jižní Korey, nikdy neuzavřenému příměří. Přesto musíme boj Ukrajinců podporovat, aby rozpínavost Ruska nešla dál.

A chápete, proč má Česko tolik lidí, kteří Rusku fandí?

Nechápu to, není to ale asi tak jednoduché. Slyšel jsem vysvětlení od jednoho psychologa, který řekl, že máme část populace, která nejistoty spojené s liberálním přístupem státu a s převzetím zodpovědnosti za sebe sama, považuje za nekomfortní zónu. Možná se domnívají, že méně liberální (autokratické) režimy poskytují vyšší jistotu. Když měl člověk v 70. letech práci, věděl, že ji bude mít až do důchodu, jezdil na chatu, nechtěl na Západ, nepotřeboval k životu zakázané knihy, navíc dostal přídavky na dítě nebo novomanželskou půjčku a před domem měl zaparkovanou škodovku, někomu to prostě stačilo. Část lidí je ochotná vyměnit svobodu za pohodlí a jistotu. U jiných zase hraje roli potřeba příslušet k nějaké výraznější sociální skupině. A ta se dobře vymezuje i vyjadřuje přes společného nepřítele – například vládu, Američany, migranty, Brusel, pražskou kavárnu…, vyberte si… Nepřátel se prostě dá najít hodně a na někoho to zabírá, i když je v životě nepotkal. Prostě má na co nadávat.

Vraťme se do Plastiky. Jaký vývoj očekáváte v letošním roce?

Kdybych to měl vzít podle plánů, bude rok 2024 přes kopírák stejný jako ten loňský. Očekáváme stabilní rok se slušným objemem výroby, menšími tlaky na nábor nových lidí, bude pokračovat tlak na digitalizaci a automatizaci výroby, z tohoto pohledu máme náročnou výrobu, proto máme v plánu postavit novou halu.

Kde by měla stát?

Novou moderní výrobu nemůžeme dát do stávajících prostor, budovy Plastiky se stavěly v 70. letech, což bylo poplatné své době. Máme vzadu v areálu volný pozemek, tam chceme udělat moderně koncipovanou halu se vstřikovací linkou a lakovnou. Chceme-li nový čistý automatizovaný prostor, potřebujeme novou budovu. Jde o velkou investici, takže zatím vše zvažujeme.

Ptala se Radka Skácelová.

• O nás
• Tiskové zprávy
• Napsali o nás
• Grafika
• Fotografie
• Soubory ke stažení